I promised you myself...

28. dubna 2007 v 23:16 | a-soon |  About me...
Je to zase tady... kolotoč trápení, smutku a lítosti... Člověk se může stát nešťastným... ale nemůže tak zůstat napořád... Srdce bolí, krvácí a pláče... každá rána se však zahojí... zůstanou jen jizvy... Člověk může milovat, nenávidět... člověk může být milován, nenáviděn... ale šťastný může být stějně až tehdy, když zjistí, že jeho protějšek je osoba, která mě umí pochopit, podržet a být oporou... V životě jsem udělala už tolik chyb... bojím se toho dělat další... ubližovat dalším nevinným srdcím a mít na sobě vinu toho, že jsem jim ublížila... Když člověk něco udělá, měl by taky potom čelit tomu, co natropil... ať už je to sebehorší, vždycky měl předtím na vybranou, jestli to udělá nebo ne. Vybral si, nedopadlo to, jak chtěl, ale i přesto se nemůže zříc viny... Mít na sobě vinu, být odsuzován je hrozný pocit. Všichni Vás odsuzují a přitom Vám připadá, že Vám křivdí. Možná tomu tak je, možná ne... Štve Vás, že ostatní vidí pravdu z jiného pohledu... ne však ze svého, ale z pohledu, který jim někdo ukázal a oni se teď podle něj řídí... Nevíte jestli má člověk být naštvaný, že ho ostatní odsuzují. nebo přiznat chybu, ačkoliv ostatní něvědí celou pravdu... Řeknu to asi takhle. Když jsem konečně našla člověka, který by mohl být ten ideal, utekla jsem z toho... Hrozně nerada... ale ano, utekla... Chtěla jsem, aby mě nepustil. Mohlo být všechno ok... ale pak mě ten člověk sám, už podruhé, okopnul. V tu chvíli jsem nevěděla, co si mám myslet. Všechny ty sliby, všechny ty krásný věci se najednou proměnily v nadávky a vyčítání... Když jsem tomu dotyčnýmu potom řekla, že to byla taková zkouška... už jsem takhle vycouvala jednou... A kdyby mě nepustil, bylo by to ok... ale dost stačí... Berme to z pohledu rozumnýho člověka... To co jsem udělala mě mrzí, ale to co udělal on mi otevřelo oči... Nechci se neustále strachovat... Napíše mi sbohem, jdu se zabít a nakonec sms, že by to neudělal... pardon...ale na to nemam... Na to nemám především nervy. Teď stojím, čekám, můžete mě odsoudit, nebo pochopit... Záleží na vás... ale já jediná chybu neudělala... vždycky je pravda napůl a vždycky je chyba na obou stranách... Všechno to hezké i špatné se mění v minulost... My jdeme dál. Můžeme jenom vzpomínat... pokud máme dost odvahy... Poučit se... pokud si myslíme, že bylo něco špatně... ale vždycky, vždycky je tu naděje, že se stane něco hezkýho... něco, co nám vynahradí to všechno špatný, ať už to bylo cokoliv... Někdy člověk musí popoběhnout, aby dohnal něco, co moc chce... ale stává se, že jeho milovaný zůstane vzadu a každý jde svou cestou... Život je svině, ale proto, že si ho sviní děláme... A slibovat někomu něco, co už předem víš, že se nesplní, je jenom věc, kterou si chceš udělat hezčí daný okamžik...
"Až budeš jednou myslet, že nemůžeš dál, řekni si první, co tím vším ztratíš nebo získáš, pak až běž a udělej to, co uznáš za vhodné....."
Nevaž se k nikomu, dokus si nejsi jistý/á, že jsi schopná s ním vydržet.....
Prosím nechte mi nějaký komentářík, ju...děkuju:))

tohle je reakce na článek na blogu our-gothic-love.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Petr | E-mail | 4. listopadu 2007 v 13:31 | Reagovat

Máš to tady moooc krásně napsaný, sice tě vůbec neznám, ale docela se vidim v těch řádkách. Jen s pár věcmi s tebou nesouhlasím :-)chyba na obou stranách - nemusí bejt pokaždý, vážně za všechno někdy může jenom jeden :-) že na sebevraždu nemá nervy - spíš bych řek, že na tom není tak beznadějně a vždycky má někoho, s kym si o tom může promluvit(já třeba někoho takovýho postrádám).tvůj článek na mě vážně udělal dojem, že nepatříš mezi podprůměrnou mládež - děkuju ti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.