About me...

sorry... I cant be perfect...

25. listopadu 2007 v 21:38 | a-soon
about us:
"Nevím... možná dělám příliš málo... možná vůbec nic... i když se přetrhnu, sklidím vždy stejně místo aplausu sprchu výčitek..."
"Snad si za to můžu sama... třeba jsem udělala něco špatně... třeba jsem udělal/a špatně úplně všechno... ale každý hledá chyby jenom na mně..."
"Nevím... nemůžu se vzepřít... zeptat se z očí do očí, co jsem sakra udělal/a špatně... nemůžu nic... jenom sklopit ušit a jít dál..."
"Člověk umí čekat... ale nemůže vydržet věčně podléhat nejistotě, co ho zase příště povalí na kolena..."
"Ono mít přátele se jeví jako věc jednoduchá... Ano... ale nejtěžší je si všechny Ty přátele udržet, pokud nějaké máme..."

From myself...

28. října 2007 v 21:26 | a-soon
V životě se setkávám se situacemi, které se nemusí týkat mě, ale snažím se z nich vždycky alespoň trochu poučit...Jsou to většinou věci, které se strašně dobře řeknou, ale ne dodrží, nebo něco, co si myslím (resp. vím)...:
Jedna z nejhezčích vlastností člověka je umění zamyslet se sám nad sebou...*349*

Nejhezčí okamžik ze dne je hned ten, kdy se probudím...protože si v tu chvíli nepamatuju na nic, co mě trápí...*349*
Nejhorší, co může člověk udělat svému příteli, je, když mu vyčítá všechny jeho nedostatky ve chvíli, kdy se nepohodnou...*349*
Nikdy se nesnaž ublížit někomu, koho jsi měl aspoň jednou jedinkrát rád...*349*

Přátelství je i o tom umět druhému odpustit jeho chyby...*349*
Dokonalost jednoho člověka neexistuje. Každý je dokonalý, je jenom na nás, jestli to vidíme...*349*
Věř tomu, že řešit minulost, je ta nejzbytečnější věc na světě...*349*
Až se Tě někdo bude snažit potopit, dokaž mu, že umíš plavat...*349*
Nejhorší na tom všem je, že když už chcete někoho nenávidět, pronásleduje Vás myšlenka, že ten dotyčný pro Vás jednou udělal něco, za co ho prostě nenávidět nemůžete...*349*
Říká se: jen 3 slova v srdci měj... miluj, trp a odpouštěj... Miluji... Trpím... ale odpouštět už prostě nedokážu... Neodsuzuj mě za to...prosím...*349*
Když Vám někdo řekne: "Dej mi druhou šanci!" rozmyslete se, jestli to má vůbec cenu trápit se dál nebo se z toho konečně už dostat napořád...*349*
Dostat druhou šanci je strašně jednoduché... Horší je si ji zasloužit a nepromarnit ji...*349*
Když poznáš, že se blíží konec a víš, že už to fakt lepší nebude, smiř se s tím, že není důvod to protahovat...*349*
Proč ronit slzy kvůli něčemu, co se stejně nezmění...*349*
Proč přemýšlet nad něčím, u čeho stejně víme jasný výsledek... Když zvolíme jedno... budeme se trápit... když to druhé... Budeme možná i šťastní... Zbývá jenom zjistit, jak moc se máme rádi k tomu, abychom věděli, že trápení nikdy není řešením...*349*
Chovat se a vypadat jako někdo je jenom ukázka neschopnosti, být sám sebou...*148*
Víš lásko...snesla bych raději kdybys mě podvedl, než kdybys se mnou byl jen z toho důvodu, protože si myslíš, že na lepší nemáš... Věř mi, že máš...*3915*
Važ si každého přítele... Buď pro něj stejně dobrým přítelem a věř, že nikdy nezůstaneš sám...*349*
Sundej si z očí růžové brýle, ale nenasazuj si černé... Sundej si z očí černé brýle, ale nenasazuj si růžové... Zkus se jednou na svět podívat svýma očima... *148*
Jsem si jistá jenom jedním... až Tě přestanu milovat... už nebudu žít....*349**90*

In my viEw...

10. května 2007 v 19:00 | a-soon
Jistě... tak začíná nebo končí 90% rozhovorů se všemi okolo mě, s kterými je vedu... Nemůžu za to, jenom se prostě nedokážu spoutat do tý kazajky hodný holky, která na všechno odpovídá: "Ano, prosím!" Jsem taková, jaká jsem a nehodlám to měnit kvůli tomu, že se to zrovna někomu nelíbí... Připadá mi, že se ke mně všichni obrací zády, ale ve skutečnosti to dělám já. Nemám totiž na to poslouchat ty jejich fakt důležitý problémky typu: viděla jsi včera ten seriál... Možná se teď nechovám fér, ale občas mě to fakt unavuje...
Fakt už mi chybí jenom jít a řezat si žíly jako EMO... ne díky.. z toho už jsem vyrostla... Nic proti emo... Podle mě jsou to v rámci možností normální lidi, kteří akorát hodně dávaj na jevo svý pocity... Jistě... každý si hned řekne, že se možná litují a neumí nic jiného, ale dát najevo nějaký pocit je v týhle společnosti opravdu vzácnost... Neměli bychom je tolik odsuzovat za to jací jsou, ale hold každýmu se líbí něco jinýho a každý umí do určité míry chápat... V poslední době je stejně emo jenom komerční výstřelek módy... Málo lidí z nich je opradvu emo... ale to je vlastně jedno...
Být člověkem, který je úplně v pohodě a nic ho netrápí je prakticky nemožné... Ale trápit se a nemít důvod je trochu divné... chm.. zjiišťuju, že nechápu sama sebe... Jo každý občas udělá něco, co by ani sám od sebe nečekal, ale tohle už je, myslím, trochu moc... Hrozně bych si přála, aby bylo všechno jako dřív... tak moc fajn a v pohodě, ale mezi tím teď jen umím být na někoho hnusná, i když mi nic neudělal... stačí sebemenší špatný slovo nebo narážka a moje nálada klesá pod bod mrazu... Nechci se litovat ani nikoho otravovat svými slovy, ale potřebuju ze sebe nějak dostat to špatný... Napadá mě hrozně moc věcí... hrozně moc myšlenek o všech možných věcech... i to, proč se mě někdo ptá, že mám nick I am not perfect... přijde mi to úplně normální... můžu komukoliv připadat sebelepší, ale uvnitř vždycky zůstanu ta samá holka, co jí jednou za čas chytne depka a hrozně se trápí... Můžu nadávat sebe víc na všechny kolem, ale akorát si skazim to poslední hezký, co si možná ještě o mně někdo myslí... Jistě.. naděje přece umírá poslední... ale já ji nikdy nenechám umřít, protože ona je jedna z posledních věcích, které mi zbyly... Možná není tak špatné mít toho tak málo... Člověk se aspoň naučí vážit si toho, co má... i kdyby to bylo jenom ta malá kapka naděje... jenom ta povědomí, že bude zase líp... Ale já si vlastně nemám na co stěžovat... jsem nejbohatší člověk na světě... znám a "mám" lidi, který možná nejsou stoprocentní, ale vím, že když potřebuju za tu ruku chytit, oni to udělají... Vlastně stačí vědět, že je mám... a ono se to samo všechno zlepší... Děkuju... možná nepotřebuju mít smysl života..i tak se dá žít, špatně ale dá, ale potřebuju mít ty, které mám... lidi, který mě znají a nazvrhnout, když k tomu mají možnost... lidi, který jsou tu vždycky... který taky potřebují pomoc...ale od čeho mají přeci mě.......
Možná pro někoho blbý žvásty jedný holky, ale pro ni slova úlevy... pokud neumíš pochopit ostatní sám od sebe... nepokoušej se o to... nemá to cenu:)

I promised you myself...

28. dubna 2007 v 23:16 | a-soon
Je to zase tady... kolotoč trápení, smutku a lítosti... Člověk se může stát nešťastným... ale nemůže tak zůstat napořád... Srdce bolí, krvácí a pláče... každá rána se však zahojí... zůstanou jen jizvy... Člověk může milovat, nenávidět... člověk může být milován, nenáviděn... ale šťastný může být stějně až tehdy, když zjistí, že jeho protějšek je osoba, která mě umí pochopit, podržet a být oporou... V životě jsem udělala už tolik chyb... bojím se toho dělat další... ubližovat dalším nevinným srdcím a mít na sobě vinu toho, že jsem jim ublížila... Když člověk něco udělá, měl by taky potom čelit tomu, co natropil... ať už je to sebehorší, vždycky měl předtím na vybranou, jestli to udělá nebo ne. Vybral si, nedopadlo to, jak chtěl, ale i přesto se nemůže zříc viny... Mít na sobě vinu, být odsuzován je hrozný pocit. Všichni Vás odsuzují a přitom Vám připadá, že Vám křivdí. Možná tomu tak je, možná ne... Štve Vás, že ostatní vidí pravdu z jiného pohledu... ne však ze svého, ale z pohledu, který jim někdo ukázal a oni se teď podle něj řídí... Nevíte jestli má člověk být naštvaný, že ho ostatní odsuzují. nebo přiznat chybu, ačkoliv ostatní něvědí celou pravdu... Řeknu to asi takhle. Když jsem konečně našla člověka, který by mohl být ten ideal, utekla jsem z toho... Hrozně nerada... ale ano, utekla... Chtěla jsem, aby mě nepustil. Mohlo být všechno ok... ale pak mě ten člověk sám, už podruhé, okopnul. V tu chvíli jsem nevěděla, co si mám myslet. Všechny ty sliby, všechny ty krásný věci se najednou proměnily v nadávky a vyčítání... Když jsem tomu dotyčnýmu potom řekla, že to byla taková zkouška... už jsem takhle vycouvala jednou... A kdyby mě nepustil, bylo by to ok... ale dost stačí... Berme to z pohledu rozumnýho člověka... To co jsem udělala mě mrzí, ale to co udělal on mi otevřelo oči... Nechci se neustále strachovat... Napíše mi sbohem, jdu se zabít a nakonec sms, že by to neudělal... pardon...ale na to nemam... Na to nemám především nervy. Teď stojím, čekám, můžete mě odsoudit, nebo pochopit... Záleží na vás... ale já jediná chybu neudělala... vždycky je pravda napůl a vždycky je chyba na obou stranách... Všechno to hezké i špatné se mění v minulost... My jdeme dál. Můžeme jenom vzpomínat... pokud máme dost odvahy... Poučit se... pokud si myslíme, že bylo něco špatně... ale vždycky, vždycky je tu naděje, že se stane něco hezkýho... něco, co nám vynahradí to všechno špatný, ať už to bylo cokoliv... Někdy člověk musí popoběhnout, aby dohnal něco, co moc chce... ale stává se, že jeho milovaný zůstane vzadu a každý jde svou cestou... Život je svině, ale proto, že si ho sviní děláme... A slibovat někomu něco, co už předem víš, že se nesplní, je jenom věc, kterou si chceš udělat hezčí daný okamžik...
"Až budeš jednou myslet, že nemůžeš dál, řekni si první, co tím vším ztratíš nebo získáš, pak až běž a udělej to, co uznáš za vhodné....."
Nevaž se k nikomu, dokus si nejsi jistý/á, že jsi schopná s ním vydržet.....
Prosím nechte mi nějaký komentářík, ju...děkuju:))

Idea...

11. března 2007 v 22:19 | a-soon
Proč si někteří lidé lámou hlavu...
nad otázkou hlavolamu...:
Proč si někdo ostří vezme do dlaně...
A už řeže v krvavé ráně...

Říká se, že tímhle o pomoc prosí...
Alespoň to zkusit musí...

Jenže když potom zjistí, že ho nikdo neslyší...
nebo slyšet nechce...
svoje trápení ve smrti utiší...

Pak se jednou najde člověk, který chce vyřešit, proč někdo tohle dělá...
Proč po bezvadných lidech..zbydou jen prázdná, pořezaná těla...

Těla, která smutek a trápení ve svém svědomí nosila...
Co bez ohlasu o pomoc nás prosila...

Záleží jen na Tobě, jak pochopíš..............:)

Open your eyes...

5. března 2007 v 21:05 | a-soon
Jestli chceš pohnout se světem, musíš jít za svými sny...
Sny, jenž tě povedou novými dny...
Dny, které umožní splnit to, co chceš...
Pomůžou ti poznat, co vlastně jseš...
Ale abys všechno dokázal... musíš otevřít oči...
Rozeběhnou se a pohlavě do toho skočit...
Možné narazíš... možná se to povede...
Alespoň však poznáš, co tvůj rozum dovede...
Z chyb se každý člověk poučí...
A znovu do stejné řeky nevkročí...
Nejlepší okamžik na světě je, když člověk pozná sám sebe,...
V čem je dobrý, co umí a co nedovede...
Další věcí, když se naučí říkat ostatním, jak se věci mají...
Potom mu možná jeho upřímnost vyčítají...
Ale na druhou stranu váží si, že s nimi jedná narovinu...
Závidí mu, že nenese žádnou vinu...
Chtěla bych být taky taková nevinná, malá s křídly anděla...
Co všem hříchům uletěla...
Jenže moje křídla už jsou příliš těžká na to, aby tomu uletěla...
Abych řekla pravdu... radši bych o ničem nevěděla...
Bylo by to mnohem snažší dívat se pak někomu do očí...
Čekám už jen na to, až se se mnou všichni rozloučí...
Nemá to cenu žít tady...
Poslouchat jen něčí rady..
Světe dej mi zase chvíli pokoj... mohla bych o tom napsat román...
Stop!!!na to už fakt nemam........!!!!

Retrospect...

4. března 2007 v 1:09 | a-soon
Člověk dělá chyby,
ale proč když něco udělá z vlastní vůle... potom toho lituje?!
Někdo mu pořád chybí...
ale neví jestli ho pořád miluje...
Přemýšlí nad tím, proč to tak je...
Proč když se jeden zeptal druhého, jestli s ním chce být, odpověděl: "Ne!"
Je zvláštní, že se nedokážem z chyb svých i cizích poučit...
Svému srdci koho milovat a koho ne, neumíme poručit...
Celej náš život jednou věcí, jedním činem dokážeme zvrátit...
Zavrhnout přátele, uzavřít se do svýho světa... na všechno kašlat... svojí lásku ztratit...
máme toho spoustu... občas se toho sami vzdáváme...
přátelé, rodina, láska, důvěra sami k sobě, sebevědomí a naděje...
představte si svět, kde tohle všechno nemáme...
Svět, kde tohle všechno zhasíná jak svíčka... a s námi se beztak nic neděje...
Možná se jednou najde někdo, kdo se tomuhle všemu vzepře...
nadějě umírá poslední... ale stejně umře...
Naděje je malé světlo v naší duší...
které doufá, že to aspoň někdo zkusí...
Zkusí dát do pořádku zpět...
ten zhroucenej a prokletej svět...
kolotoč na kterým se všici vozí zadarmo... a přesto platí...
platí buď životy, nebo tím, co jim je svatý...
Občas chtěj sami vyskočin ven...
Z temné noci strašných snů prosí, aby byl už den...
Den, kterej zase něco krásnýho přinese, kamarád povede Tě zase novými dny...
Pro Tebe skončila doba těch hroznejch snů reality... Vycházíš ven z té tmy...
Směješ se, máš důvod... našel si důvod proč dál žít...
Proč se na to všechno nevykašlat...a úsměv na tváři mít...
Jsem tam, kde jsem byla...
V době, kdy sama a svobodná jsem žila...
Nevím jestli to je výhra... podle mě ne... je až příliš mrtvých kolem boje...
Teď už nikdo nespraví...černý svědomí moje...
Budu s tím žít napořád... řekla jsem konec... je mi to líto...
jenže teď už je to jedno... ani slova ani pláč... nespraví to...
Jsem hloupá... proč se tím pořád zajímat...
Nepotřebuju a ani nechci nic ani nikoho dojímat...
Dost a konec... stačilo to už... čas vše zahojí...
pomůže všem těm, co něco ztratili... i těm, kteří pořád milují...
Přiznávám... hrozně mě to mrzí...
záleží však co... to nikdo asi nikdy nepochopí...
možná ale třeba jo... možná nikdy... možná brzy...
je čas jenom do té doby, dokud se moje slzy v dešti neutopí........
"Prší! hurá! miluji déšť... ráda se v dešti procházím... protože nikdo nevidí, že pláču......."

Citátkyyyy...

19. února 2007 v 15:05 | a-soon
Přátelství může skončit láskou, ale láska nikdy nemůže skončit přátelstvím...

Miluji život, protože mi dal Tebe, miluji Tebe, protože Ty jsi můj život!

Proč nemůže člověk milovat toho, koho by milovat měl, ale proč miluje vždycky toho, koho milovat nesmí...?

Když máš lásku, nevnímáš bolest..Když jí ztrácíš, bolest tě zabíjí...a když si ji úplně ztratil, tak tvé bolavé pomalu umírající srdce už netluče...

Co na tom, že zítra bude líp, když pokaždé, když se probudím, je dnes??

Nikdy si sám neubližuj,vždycky se najde někdo,kdo to udělá za tebe…
Naděje umírá poslední,ale stejně umře....

Nikdy nevíš jak je nůž ostrý,poznáš to až tehdy,když si ho vrazíš do srdce…

Ničeho se nebojím,protože nic nemám....

Copak můžu umřít,když nemám komu??

Příčinou každé sebevraždy bývá nešťastná láska - někdy k chlapci a vždy k životu....

Život je příběh s předem odhaleným koncem....
Nikdy nevysvětluj!Přátelé to nepotřebují a nepřátelé ti stejně neuvěří....
Neplač,protože to skončilo,buď rád, že se to stalo...
Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, ba dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu....

V lásce je to tak, že jeden ze dvou musí trpět a je to vždy ten, který více miluje....

Pravou lásku nepoznáme v okamžiku, kdy ji nalezneme, ale v okamžiku kdy ji začneme ztrácet...

Říkali, že všechny cesty někam vedou, ze hory ční až do mraků, ze všechny strasti jednou přejdou, ze svět je plný zázraků... Kdo to tvrdil?? Kdo si za tím stál?? Musel být blázen - nebo miloval….

Nikdy nelituj ničeho co bylo krásné, byť by to byl největší přestupek světa!

Nevěř tomu, kdo říká "Miluji Tě, ale tomu, kdo v slzách říká: Miluj mě!

Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když slova jsou už zbytečná...

Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratí přítele...
Život velkého člověka je krátký okamžik v čase,který se navždy vryje do srdce těch co miloval...

Nezáleží na tom, kolik člověk váží, aby si získal lásku, obdiv, uznání... Láska se nedá vážit na kila, ani na deka. Láska buď je, anebo není...

Nedívej se na to kolika lidem si ublížil, ale dívej se na to kolika lidem můžeš pomoct!

Říká se, že trvá minuty všimnout všimnul někoho zvláštního... Potřebuješ minutu na to, aby sis ho vážil… Den k tomu, abys ho miloval… Ale potřebuješ celý život na to, abys na něj zapomněl…

Vzpomínky na budoucnost...

3. února 2007 v 0:11 | a-soon
,,Lepší v mylné naději žíti, před sebou čirou temnotu, než-li budoucnost odhaliti, strašlivou poznat jistotu…"
Znát budoucnost není žádná výhra... Vědět, co se stane mně nebo mým blízkým, je hrozná představa... Čekat na to, až se to stane... Žijte okamžikem, protože každý okamžik je jedinečný a už nikdy se nevrátí... Nikdy...nadobrou zmizí ve vzpomínkách... Vzpomínkách, jež se jednou promění v nic...

"Byla jedna malá holka, co chtěla vědět, co ji čeká... rostla.. snažila se zjistit svoji budoucnost... Nakonec šla k věštkyni...Dozvěděla se, že ji čeká život plný úspěchů a radosti... Pak ale věštkyně dodala... ale jednou se zamiluješ a buděš nešťastná... Tvůj milý zemře... Malá holka se zděsila... ale nevěřila, že by se něco takového mělo stát... Od té chvíle se nebavila s nikým, do koho by se mohla zamilovat, protože obava ze ztráty byla nepopsatelná... Časem se z ní stala mladá a krásná dívka... Měla svoji vysněnou lásku, ale věděla, že ji nikdy nemůže mít... Jednou však potkala někoho, kdo ji změnil život... Zamilovala se a zapomněla na věštbu... Byla úspěšná a oblíbená... Její přání s splnilo... Jednou však potkala věštkyni... řekla jí jen: "Budoucnost je jistá.." V té chvíli si dívka vzpomněla na věštbu... začala žít v obavách... Byla jenom se svojí láskou... Nehla se od ní nakrok... Bála se o ní víc než o vlastní život... Jednou musela jet spolu se svým klukem někam... Ale bála se tolik, že cestu zamítla... Potom stačila malá procházka... Šli spolu... upřeni na sebe... oddaným pohledem... V zatáčce se objevilo auto...jelo rychle a řítilo se na ně... Dívka měla na paměti věštbu...věděla, že má její láska umřít... Stáli na mostě a neměli kam utéct... Dívka vzala svého kluka za ruku... přelezla zábradlí, skočila dolů a jeho stáhla s sebou... Auto v tu chvíli jelo normálně po cestě... uhýbalo se jen díře na silnici...a jeho rychlost, kterou dívka viděla, byla jen halucinace z obav... Druhý den našli pár v údolí... oba byli mrtvi... Nemuselo to tak skončit... Kdyby se jenom dívka nebála o svojí lásku a nestala se posedlou strachem ze ztráty... Zemřeli oba..spolu...a bezbolestně...ale zbytěčně..."
Nemuselo nic z toho stát... Stačilo jen nechtít vedět, co ji čeká... a nebo jenom nevěřit všemu?!... Strach je občas větší zabiják než všechno ostatní... Strach je jemom stav, kdy nevíme, co se kolem nás děje... nebo co se stane... Byl je a bude v našich myslích... Strach je jen vzpomínka na budoucnost........
Když známe budoucnost a bojíme se jí, je jisté, že se to špatné stane, protože mi věříme, že osud nejde změnit...

Lék na depku....!??

31. ledna 2007 v 18:04 | a-soon
Mám depku..nevim proč... ale je to fakt hnus... Lék na ni mám...ale nepomáhá...Prostě mě to musí přejít samo od sebe..jiak se nikam nehnu... Nevim, jak ostatním..ale mně pomáhá když prostě prohraju v něčem... V tuchvíli si uvědomim, že nejsem ta nejlepší a jsem o5 OK... Ale všeobencě...Lék na depku NEEXISTUJE!!!.. kdyby ten lék totiž někdo vymyslel... zasložil by si Nobelovku (přinejmenším)... jako fakt, že jo... Depka je hroznej status... Přemýšlíte o všem, proč to zrovna tak je.. Neni vám do smíchu... Ste odměřený... Fuckujete celej svět bez udání důvodu... Jste naštvaný na všechny... Důvod je...ale jakej...?! Prostě a jednoduše..snažte se s tim vyrovnat a uvědomovat si, co Vaše chování způsobuje soatním... Moc dobře to znám;):)


"Depka je status, kterej nám nepřidá na naládě, ale spíš nás položí na kolena... Ale občas se člověk musí dostat na úplný dno... aby poznal, co to je..a měl se jak opět dostat zpátky nahoru......."

Bláškovi...

17. ledna 2007 v 16:27 | a-soon
Ahujky zlatíško...,
mno já nevim jestli to je jiný nebo stejný jako dřív... Podle mě to je jen o tom, že sme se třeba o prázkách viděl častějc a hlavně byli ohně... a potom dovča, takže jsme byli spolu...a po prázkách víkendy byli taky..takže myslim si, že až bude léto.. bude zase všechno v normálu... Mám tě moc láda..:) Doufám, že nám vyjde společná dovča...ale moc to nevypadá...mno uvidíme... Páško...:)

I dont understand you...

11. ledna 2007 v 14:48 | a-soon
Tenhle článek je věnovaný jednomu klukovi, který komentoval některé z mých článků....

Ahoj, nevím kdo si, neznám tě, ale překvapuje mě, jak suveréně hodnotíš lidi, aniž bys je znal... Přijde mi to nefér..ale když máš tenhle názor, budu ho respektovat... Nevím na co s hraju... Když si to ty mysliš, tak mi napiš na co si mam hrát, aby ty tvoje komentáře aspoň byli pravdivé... Nevím, co jsem ti udělala a tvoje kritika mě dost mrzí... Nevím jestli mě znáš, ale myslím si, že jestli mě znáš, že tvoje komentáře jsou záměrnéa ne upřímné....jestli mě neznáš..je to jenom náhoda... Mno nevadí... Když si myslíš, že tenhle blog je tak hroznej, tak sem nechoď a nebo mi napiš v čem bych se měla zlepšit... Jsem amatér, co si chtěl zkusit blogovat... a nevím o ničem, na co bych si hrála...Možná nevím nic o smrti...ale ty snad jo? ja o ní jenom přemýšlím....tak mi můj názor neber... Jsem člověk jako ty tak se ke mně chovej tak, jako se já chovám k tobě... napiš mi teda co si o mě myslíš a proč.... prostě jak to je... Dík moc....... a-soon

Why are they doing?

8. ledna 2007 v 14:03 | a-soon
Tenhle článek je věnovaný jednomu klukovi jménem....K...
Nevím, jestli je to pravda, ale mně a ještě jedné osobě to tak připadá... Je to docela hnusnej pocit... Nic hezkýho... Nevím.. třeba se nám to jenom zdá.. ale spíš všechno nasvědčuje tomu druhému... Rozhodně bych chtěla říct těm dotyčným, že se snaží zbytečně... Nevím, co si myslíte... že se rozejdu se svým klukem a budu chodit s tím rytířem? Mno zapomeňte... Já se svýho miláška nevzdám... A tim, že mu budete nadávat, akorát dokazujete, že nejste nic jinýho než ubohý kr*t*ni...:) Hele jako..nikdo nikoho nikomu nepřebral... Kdybych chtěla s K chodit, tak s nim chodim... Ale prostě jsem ho nechtěla... Naopak jsem chtěla toho, s kým teď chodím... žádný přebírání zas takovou roli tady nehrálo... Mmno nevím...spíš by ste se nad sebou měli zamyslet... Stojí Vám to za to??? Mno jestli jo..tak ste opravdu případi... Jestli se Vám něco nelíbí, tak to řekněte i mně, ne... Jsem v tom oba...hm? Přemýšlejte.. jestli Vám to vůbec Vaše malé mozky (jinak si to totiž nedokážu vysvětlit) dovolí...Čest...............

Jak přežít trápení

5. ledna 2007 v 17:29 | a-soon
Jsou dny, kdy prostě nemáte svůj den... prostě den-d...den debil... a teď se Vám ještě stane, že Vám nepíše ten, kdo by Vám normálně psát měl.. Nevíte jestli s něco stalo, co jste mu udělali... Cítíte se dotčeni, ukřivděni nebo zklamáni... Většinou se naštvete a zbytečně se kvůli tomu pak stresujete... Váš milovaný pak přijde a nestačí se divit... vychrlíte na něj výčitky a otázky a on prostě nechápe... Neví, co Vám udělal, neví, co se stalo... Je z toho hádka občas docela závažná... A při tom jde jenom o blbost... O nedorozumění, ze kterého byl vyvozen předčasný závěr... Možná se to zase urovná, ale za jak dlouho nikdo neví... Tohle se fakt stává.. i mě se to stalo a nejednou jsem v tomhle případě uklidňovala i svoji nejlepší kamarádku... ale já vím, že pro všechno je nějaký důvod... pro všechno je nějaké vysvětlení... A i kdyby Vám to ten druhý nevysvětlil tak, jak ste si představovali, není to rozhodně důvod k trápení, hádkám ani ničemu podobnému... Vlastně byste to celé neměli řešit... V životě je přece tolik důvodů k trápení, proč mít teda o jeden navíc, když můžem mít o jeden míň.... Nemá to cenu... fakt ne........:):):)

Why I can't??

4. ledna 2007 v 15:48 | a-soon
Život je nespravedlivej...to není nic nového... ale občas to hodně moc zamrzí... Zvláště v případě, že máte někoho rádi a nemůžete s ním být z mnoha důvodů... Jenom díky tomu milýmu životu, který Vám všechno akorát ztěžuje ...těch důvodů přibývá... nejlepší je nic si neplánovat, protože se hodněkrát stává, že to potom je všechno úplně jinak, než se plánovalo... a možná je to potom ještě horší... Máte všechno náplanovaný, jste šťastni, jak se Vám všechno vede a najednou přijde rána osudu... přijdete třeba jenom o jednu součást toho všeho štěstí a všchno rázem padá... Potom přichází obrovské zklamání a trápení... Je to neuvěřitelné, jak někomu dokáže změnit život nebo i pohled na svět třeba jenom jedna jediná vteřina... A jenom proto, že nedávali pozor, viděli něco, co neměli vidět, nebo si prostě jenom osud řekl, že už toho štěstí zažili dost... Nevím, je na na Vás, k čemu se přiřadít Vy... ale určitě jenom málo lidí má životě takový luxus, že nepoznal, co je to něco ztratit.......
Život je jenom prostředek toho, jak poznat, co je to realita...

Můj Silvestr...

4. ledna 2007 v 14:03 | a-soon
Celý den jsem byla celá nějaká smutná... bylo mi jedno, že za nějakých pár hodin bude nový rok.. pro mě se absolutně nic neměnilo.... celý den jsem akorát myslela ne to, že nemůžu být s tím, s kým bych být chtěla... Celý den jsem se modlila, aby moji kámošku pustili ke mně a mohli jsem jít spolu ven a pořádně oslavit ten konec roku... Jenže rozhovor s ní na ajsku mě totálně potopil... prostě jí to rodiče zatrhli a už nepovolili... Měla jsem sto chutí zůstat doma... Njeradši bych se na nějaké oslavy vybodla... Moje druhá kamarádka zase pro změnu na ajsku nebyla vůbec, takže jsem se s ní ani nemohla domluvit, kdy se jde ven... K mému nevím ani jestli překvapení jsem ji pak potkala s jinou partou... Mrzelo mě to... ale nemohla jsem s tím nic dělat... Snažila jsem se aspoň tvářit, že se bavím a užívám si legrace... mno musim uznat, že mi to moc nešlo... ale aspoň se mnou byl ten jeden věrnej kámoš... fantomas... Mno nevim jestli je až tak dokonalej kamarád...ale jsem ráda, že ho mám... Je s nim sradna a i o tom velice zábavnym Silvestru nezklamal... doma jsem se měla ukázat těsně před půnocí, abych si připila s mojí milovanou rodinkou... Mno.. nevím, jestli to bylo zrovna to nejlepší, pač jsem se hned asi minutu po půlnoci s máti chytla... Fakt... Nevím jak si užili Silvestr ostatní... ale ten můj byl asi ten nejhorší a zároveň nejlepší... asi tím, že atmosféra byla fakt sqělá... ale já si to asi prostě jenom neuměla užít... Ten den fakt pro mě nebyl cool... Všechno to na mě nějak spadlo... Jedno vím jistě... příšětě bude líp...:) snad..:):).......a-soon<3

best friend or enemy???

1. ledna 2007 v 16:18 | a-soon
Nevím, jak to mám říct... nevím, jestli to mám hodit za hlavu nebo to řešit.. nevím, jak z toho ven... Jsem zmatená... nebo snad podvedená? Fakt netuším... jenom přemýšlím o tom - proč? Mno jako nebudu řikat, že jsem to nečekala... ani nechci ze sebe dělat oběť... Prostě jenom mi to je líto...ale......
"Víš, moje milá kamrádko, já vím, že jsi taková... já vím, že si to už jednou udělala... ja vím, že to uděláš znovu, ačkoliv bys mi slíbila, že ne... Nebráním ti, abys s nima kamkoliv chodila... Na to, abych ti to zakázala nemám žádný právo... Ale měla by ses nad sebou zamyslet a říct si, co vlastně chceš... protože to, že se budeš ještě víc nenávidět za to, co děláš (a děláš to ty ze svýho vlastního rozumu), tím NIC nevyřešíš... Neuč mě tě znát... Na to mám až moc dobrou paměť, moc dobře si pamatuju, cos o nich řikala... a já věděla, že to uděláš... ale nebyla jsem si jistá (protože tu byla ještě ta malá naděje), jestli je v tobě ten kousek dobrýho kamarádství, který by ti to zakázal... teď už vím, že tam je... ale zakročil až pozdě nebo tam není... a já si něco namlouvám? na to si odpověz sama... Víš, své činny uděláš tak, jak to chceš ty sama podle svého a měla by ses příště rozmyslet než něco uděláš a měla bys myslet také na následky... Věřím, že se nad sebou zamyslíš a nebudeš dělat hlouposti... Slzy ani vztek na sebe nic nevyřeší... Opravdu nic... Já se nechci na tebe zlobit... jenom ti říkám, že si mě zklamala... už podruhé... protože já na tebe nikdy nezapomínám... Pamatuj na to...:) Měj se krásně moje milá kamarádko, doufám, že nový rok ti pomůže zase jednou pochopit smysl kamarádství a že si to vezmeš k srdci... Už teď vím, že budu psát další dopis tobě o tomhle a ty si to možná ani neuvědomuješ, že se to stane... ale věř mi, že tě mám ráda... a nikdy se za to nebudu na tebe zlobit...asi už jsi asi hold taková mno... S tím já nic neudělám... Dělěj to, co uznáš za vhodné... Miluju tě...a-soon<3"
P.S. Snaž se nezničit si ten poslední kousek důvěry, který mi k tobě zůstal... Naděje umírá poslední....

I am still waitting for a dream...

30. prosince 2006 v 19:05 | a-soon
Zdál se mi sen... Jela jsem v autě... už nevím s kým... ale seděla jsem vzadu... vím, že silnice byla hodně namrzlá... Auto nejelo příliš rychle... najdenou mě přepadla představa, že do nás někdo naboural...že mě vezou do nemocnice a oživují mě... houkačka řvala, ale nějak mi to nepomáhalo... vím, že jsem potom viděla svoji rodinu, jak mi jdou na pohřeb... Byli zdrceni, ale nadruhou stranu se nezdáli příliš smutně... Potom jsem se probudila z té hrozné představy... Oklepala jsem se a prohlížela si noční zmrzlou krajinu... když v tom jsem uviděla stín... Mihl se mezi stromy a hned zmizel.. řekla jsem si, že se mi to jenom zdálo... Byla jsem zamyšlená... ale z myšlenek mě vytrhl křik..."POZOR!!" Řítilo s na nás auto... Pak už byla jenom tma...a já viděla, jak nade mnou stojí doktoři a snaží se mě zachránit... Potom jeden znich řekl, že je konec... Nevěděla jsem co si mám myslet... vždyť já sem tady!! začala jsem křičet... Nikdo mě neslyšel... Najednou sem viděla, jak mi všichni moji známí jdou na pohřeb a znovu se objevil ten tajemný stín..... Byla jsem úplně mimo... Byla jsem mrtvá, ale přitom jsem všechno věděla a viděla..... Byla jsem fakt zmatená... Najednou jsem se probudila a ležela jsem v rakvi... křičela jsem..ale nikdo mě neslyšel... Uvědomila jsem si, že jsem toho tolik chtěla dokázat..a teď už to nejde... uvědomila jsem si, jak sem byla hnusná na všechny... a teď už to nejde napravit...Chtěla jsem tak moc všem říct, že je mám ráda... Už nikdy víc..........!!!!
Proto vzkazuju všem, který mě znaj nebo který mě maj rádi, že i když jsem občas na ně hnusná, mám je moc ráda... nechci se totiž nikdy setkat s tím, že se s někým z nich pohádám a pak už mu nikdy nebudu moc říct, že ho mám i přesto ráda.......a-soon<3

Módní doplněk - kluk

25. prosince 2006 v 15:21 | a-soon
Jak by měl vypadat ideal boyfriend??
Každý má svojí vlastní představu o ideálním partnerovi... Většinou po tom druhém chceme, aby nás přitahoval, jak vzhledově tak i svým chováním... Vzhled toho druhého si také každý určuje sám... Každý má hold jiný vkus... Nejhorší jsou ty, kteří si své přítele vybírají jenom podle toho, jak se jim zrovna hodí ke kabelce... Jsou ale i případy, kdy holka začne chodit s klukem jenom proto, že si zrovna její kámoška našla kluka a ona nemůže zůstat pozadu... Jsou pro ně jenom takovým povyražením... a při první příležitosti je nechaj plavat... Pak si možná uvědomí, že zase tak špatnej ten kluk nebyl a chtějí ho zpátky... Jenže už je občas pozdě, protože si třeba ten kluk najde jinou holku... To potom nastává jinej problém... Problém, který se týká toho, že ta první ho chce zpátky za každou cenu a je jí jedno, co na to ostatní... prostě si říkaj: Buď já, nebo žádná....... V té chvíli je schopna čehokoliv... Jediné dobré, co se v té chvíli může stát je, že ta první holka pochopí, že její bývalej ji už nechce a fakt nemá cenu se o něj snažit... Když se tohle povede už nikdo ani nic nebrání štěstí.... Hlavní je fakt si to všechno uvědomit...........

It was...

22. prosince 2006 v 18:31 | a-soon
Dneska jsem našla jeden sešit... byl to můj starý deník.. tak jsem se podívala, kdy jsem ho naposled psala... bylo tam datum zhruba před rokem... A věta končila slovy... ,,Kéž by všechno bylo jako dřív a byli tu O.. a V..., ti by mě podrželi..." Nevěděla jsem jestli se mám smát...nebo brečet...
O a V byli totiž moji velice dobří kamarádi...ale O se asi řídil heslem, že změna je život..a dneska o mně rozhlašuje hnusný pomluvy..a řiká o mně kdoví jaký věci... Mno dneska už se tim netrápim... už jsem to první zděšení,..to první zklamání překonala... už je mi to jedno... ale bylo mi jasný, že tohle běžně kamarádi nedělaj... a přitom sem mu nic neudělala... ani jedno špatný slovo jsem o něm neřekla... mno asi mu bylo lepší notovat si s jinýma, který mě rádi neměli..nevim..a je mi to jedno...
V..ten naopak je v poho pořád...ale už to není to samé, co to bývalo..nejdnou jsem si myslela, že to dáme dohromady...ale pak se to vždycky nějak změnilo..a nic z toho nebylo... tak nevim jestli toho lituju...ale tenkrát mi to asi líto bylo... hlavně to, že když už jsme byli v tom nejlepšim... on se nevyjádřil a v zápětí jsem ho viděla s jinou... mno časem jsem pochopila, že z toho nic nebude...a nejlepší kamrádství nám taky nevydrželo... a čím to je? to nevím... Vlastně ani nevím, který případ, jestli O.. nebo V.., je horší... ale vím jedno, že vzpomínka na tu dobu, kdy jsem s nima byla zadobře mi ještě nějakou chvíli zůstane.....................a-soon<3

 
 

Reklama