Příběhy ze života

About somebody... (MLW)

29. prosince 2007 v 21:53 | a-soon
Spousta věcí mě nutí... spousta nálad mě k tomu vede... a moje myšlení už nevidí jinou možnost, než jít a udělat to...
Potřebuju jít a udělat něco, co mi možná pomůže zapomenout... možná ne... ale alespoň to ze sebe všechno dostanu...
Potřebuju jít a shrnout tenhle rok... Pro někoho nemusí být nijak zvlášť zajímavý... Já v něm ztratila hrozně moc věcí...
Hrozně moc věcí jsem získala... Ale přesto toho špatnýho bylo trochu víc... Potřebuju můj rok 2007 shrnout... V něm se totiž
odehrála převážná část mé minulosti... V tomto roce se stalo hrozně moc věcí, které mě ovlivnili možná až moc... Už to nezměním...
Nic z toho... Ale snad mi tohle pomůže aspoň trochu zapomenout na tu první (dobrou či špatnou?..nechci posuzovat..) část roku...
Můžu říct, že jsem se z mnoha tak moc poučila... Snad se podle toho budu do budoucna i řídit..........


Všechno začalo čerstvým kamarádstvím... Tenkrat jsme se zacli bavit s mirnou ironii a zapornym pristupem z jeho strany k memu stylu, ktery byl
jeste tehdy punk, ale postupem casu jsme si vic a vic rozumeli...Dodnes už to tak nevydrželo... Pamatuju se, že jsem toho dotyčného poznala na konci roku 2006
a postupně se můj vztah k němu prohloubil k dobrému kamarádství.. Vzájemně jsme se podporovali a když jednomu bylo špatně od srdce, potřeboval
poradit nebo nějak pomoct, vždy tu byl ten druhý... Do dalšího roku si ho už však vzít nemůžu... Už nejsme v kontaktu.. nic jsme si neudělali...
Přesto mě na tom něco hrozně mrzí... Možná by se něco konkrétního našlo... ale to nebudu rozebírat... Ať se zamyslí nam tím, jestli něco k úvaze je ten,
koho se to týká:)

Abych pokračovala... Od prosince 06 jsem chodila s jednim. Tenhle vztah byl takovy prvni po dlouhy pauze. Nebyl zrovna nejstastnejsi, ale laska tam byla...
Ta je vzdy... aspon trochu... Ke konci, ktery pote nadesel nekdy v unoru, uz to byla jenom otazka casu... Mozna jsem ublizila, mozna jsem udelala dobre... ale
urcite vim, ze on nemel z hlediska vernosti zrovna ciste svedomi... Po uplnem rozchodu, kteremu predchazelo citove vydirani, jsem rezignovala a vedela ze se do niceho
dalsiho jen tak nepusti... Nastesti tu byl můj verny kamarad... Ukazal mi, kdo za to stoji a kdo ne... Toe prvni velka vec, za kterou jsem a budu mu vdecna... dekuju...

Tak nejak jsem se vzpamatovala z ty sprchy vycitek... ubehnul asi mesic... Asi po půl roce jsem na chatu objevila kluka, ktereho jsem chtela minuly prazdniny... ale nejak
se mi prestal ozyvat... Respektive se na me vykaslal... Ja na nem ale videla nejaky kouzlo, a tak jsem tamtomu nedavala zadnou dulezitost...ted tu proste byl a ja to vsechno
videla jako dobrou prilezitost, jak byt aspon trochu stastna... Po tom, co jsme se videli, mezi nami vznikl vztah, ktery bych nazvala opravdu zvlastnim... Verila jsem mu(a to byla
asi ta nejvetsi chyba). Pripadalo mi, ze mu muzu rict vsechno a on mi proste vzdy bude rozumet.. Byl mladsi, ale nijak zvlast mi to nevadilo... Hlavne byl ve stylu metal a trochu me
desil jeho pristup k sebeposkozovani. Byl az prilis kladny... Neprehanel to, ale delal to... Nevim, co jsem si tim chtela dokazat... Udelala jsem to taky... Nic jsem z toho nemela, bylo
to hloupy, ale byla jsem velka frajerka (,co dodnes ma na ruce jizvy... Se mi fakt povedlo...) ;Tohle krasny tetovani mi zajistilo i zakaz na vsechno, co slo... Mela jsem se tenkrat sejit
jeste s jednou moji kamoskou se dvema klukama... Skoda ze jsem tenkrat nemohla... Prisla jsem o hodne... S tim jednim jsem si v ty dobe dost psala... Byl na me strasne hodnej a v mym srdicku
si proste rezervoval misto dokonce myho zivota....; Uz jako u prvniho vztahu jsem asi po mesici zacala citit, ze tohle proste nepujde... Chtela jsem z toho nejakym způsobem utect.. nebo to byla
jenom krize... ja nevim... ale vim urcite, ze kdyby me nenechal odejit, nesla bych... Mozna se na tom taky podilelo, ze jsem mu rekla, ze jsem na jedny urcity osobe dost zavisla a ze ji mam dost rada...
Kdyz jsem se malicko uklidnila, vyjel na me s radky plnych vycitek, ze si ho nezaslouzim a ze jsem ho nikdy ani
rada nemela... ze jsem mela rada toho jednoho s kym jsem se nesesla... Jo mel pravdu... ale Nebyla to laska... Ten "nejuzasnejsi a nejzadanejsi" byl pro me od te doby a je nenavdidenym... Dodnes se me
pta, co mi udelal... Ja se uz muzu jenom smat... Dela ze nic neudelal a pritomudelal tak moc... Uz nikdy! Nastesti zde byl opet muj verny kamarad a stal pri me... Dalsi duvod.. dekuju:)

Jedine, co pokracovalo, bylo kamaradstvi s mym vernym kamosem a s tim, ktery si me ziskal svym milym pristupem ke mne... Jo mozna bych jeste v kvetnu nebo driv mohla rict, ze ho mam rada az mozna moc...
Nasli se ale situace, kdy jsem nevedela, co si o nem mam myslet... Zacal vzdycky s nekym chodit a ja to vedela jako posledni... ale prala jsem mu to... psala jsem si s nim dal... Hlavne to vsechno byla jenom
jeho vec... Jednou, kdyz jsem se mi dlouho neozval, sla jsem a na svoji ruku vyryla dalsi velkou hloupost... Muzu al rict, ze tahle me ani nemrzi... V kvetnu jsem si zacala psat s jeho dobrym kamosem... Byl to fajn kluk, ale obcas prehnane smutny... Hlavni problem vsak ze zacatku byl, ze jsem nevedela co si s nim mam psat... vetsinou jsem si od nej
nechavala jenom posilat mp3.. Muzu rict, ze se s uspechem podilel na mem prechodu na styl disko... Z chatu jsem ho znala uz asi rok.. ale teprve v tyhle dobe, v kvetnu, jsem s nim zacala psat vic a vic...
Pak jsme jednou nahodou meli nejaky uvolneni ve skole... Dohodla jsem se svym vernym kamaradem, ze vyrazime ven... Sice jsme se videli teprve podruhy, ale byli jsme i tak kamosi... a myslim si ze dost dobry...
Sla jsem s nim mestem a nejednou jsem videla nekoho, koho jsem myslela ze znam... a taky ze jo... Byl to ten kluk, co jsem si s nim zacala psat... <i>Uprimne... Ja jsem si s nim zacala poradne psat az potom, co mi rekl,
ze me asi miluje... Nechtela jsem po nem skocit... ale proste jsem k nemu mela bliz... </i> Kdyz jsem prisla domů, delala jsem jakoby nic, ale on se ozval, ze me asi videl... Jo.. byl to on... Docela slusne jsem se do nej
zamilovala... Neznala jsem ho a presto to tak bylo... Par dni potom jsem se s nim sesla... Byla jsem z nej unesena... Byl uzasnej... Uplne jako ze snu... Zklamana z predchoziho jsem sice byla, ale tohle neslo zastavit...
Nekdy od devateho cervna jsem s nim zacala chodit... Nedavala jsem tomu moc sanci, ze nam to vydrzi...rekla jsem, ze pokud prezijeme prazdniny, tak prezijem vsechno... musim zaklepat, zatim jsem spolu... Od tohohle dnu se zacala
psat ta stastna vysnena historie meho zivota... Za cely ten rok jsem se hrozne moc zmenila... zmenilo me vsechno to, co se delo.. Na to, jestli k lepismu nebo horsimu, necham na ostatnich...

V průbehu toho vseho, hlavne prazdnin, jsem ztratila jako kamarada i toho, co na me byl vzdy hodny... Pres prazdniny se dost zmenil... Rikaji to vsichni, nejen ja, takze to musi byt pravda...
Pro sve kamose je porad stejne dobrym brachou jakym vzdy byl... Zmenil se hlavne v postoji k holkam... ale je to jeho vec a ja se mu do ni rozhodne michat nebudu... Je dospely a ma pravo si delat to, co chce... takze peace...
Dalsi vec, ktera me vsak mrzi hodne je, ze jsem ztratila svyho vernyho kamarada... neni divu.. nestykali jsme se a on ma kolem sebe lepsi kamarady nez jsem ja... Jediny, co me hreje u srdce je, ze ja jsem ho nikdy nenechala se trapit...
On me taky ne... ale ten konec mohl byt jiny.. Mohl to rict narovinu a ne ze to nahodou objevim... nevadi... Presto Te mam rada... a Ty vis, komu tohle patri:)

......The End.......
Napsala jsem asi 7334 znaků (včetně mezer) a můžu říct, že mi je líp... Nenutím nikoho, aby mě poslouchal... jenom chápejte, že držet to v sobě už jsem nemohla...

I was EMO

22. července 2007 v 20:00 | a-soon
Člověk se za život hodně mění... možná moudří věkem... možná taky ne... poučuje se ze svých chyb nebo se snaží učit z chyb ostatních... Za svůj život udělá spoustu dobrých ale i špatných věcích... možná lituje po zbytek života... možná si uvědomí, že minulost nemá cenu řešit... prostě se stalo...

"Byla jsem ve škole. Prohlížela jsem si časák a narazila na stránku s vtipy. Jeden mě fakt zaujal, protože jsem nechápala jak tohle někdo může brát jako vtip. V té době jsem si uvědomovala, že je to, co tam bylo asi hodně odsuzováno. Ten malý odstavec, který asi redakce považovala za kameňák roku. zněl asi nějak takhle: "Co se stane, když přijde pět EMO kluků do místnosti... Jeden se zabije, protože nebude mít koutek, kde by se vybrečel..." Nikdy předtím jsem ani nevěděla, že něco takového existuje. Potom jsem se o to dozvěděla ještě něco víc. Řekl mi o tom člověk, který měl v té době na mě opravdu velký vliv. Na netu jsem si našla spoustu krásných fotek EMO lidí. Jejich móda se mi opravdu líbila. Prostě takový jsem vždycky chtěla mít svůj styl. Našla jsem si, co to vlastně EMO je a co lidi, který takoví jsou, dělají. Nechtěla jsem se nikdy litovat. Pláč mi nepřipadal tak atraktivní a zábavné trávení volných chvílí. Na druhou stranu jsem obdivovala to, jak jsou ti lidé upřímní. Jenže byla tu i druhá strana mince. Každý EMO má svojé jizvy. Jizvy na srdci... možná...jizvy na duši...možná... ale hlavně jizvy na zápěstí nebo jiných místech na těle. trochu mě to odstrašovalo, protože mi to nepřišlo úplně normální. Pořád jsem však přemýšlela nad tím, proč to vlastně ti lidé dělají. Vždyť je k tomu nevede nic jiného než jejich svědomí. Proč mají takovou potřebu. Nikdy mě nenapadlo jít do drogerky a koupit i žiletku. Nikdy bych to neudělala. Jednou jsem ale doma trošku uklízela. Respektive v koupelně. Našla jsem něco, co jsem možná najít neměla. Vlastně se mi to nikdy nemělo dostat do ruky. Žiletka. Malá stříbrná věc, kterou si už pěkná řádka lidí pomohlo k spánku... ale k tomu věčnýmu. Pořád jsem myslela na to, že jsem si jednu žiletku schovala. Napsala jsem to i té osobě, které jsem věřila. On s tím vším zkušenosti měl... a mě pořád vrtala hlavou ta otázka..."proč?" Asi jsem byla opravdu hloupá. Nečekám, že mě někdo pochopí. Prostě jsem si došla pro tu malou odpornou věc. Seděla a zkusila na ruce její ostrost. Nebolelo to. Spíš jen tak štípalo. Udělala jsem pár povrchních zářezů a zase ji schovala. Poznala jsem, že krev teče opravdu hodně. Jenže v tu chvíli jsem zjistila, že stejně nevím, proč. Zeptala jsem se svýho blízkýho. Řekl mi něco v tom smyslu, že ti lidé tím volají o pomoc. Nevím asi měl pravdu. Ale těch důvodu je spousta. A každý je zcela jiný. Tuhle, dnes už si dovolím říct "kravinu", jsem udělala ještě několikrát. Už mě nezajímaly důvody ostatních, ale jenom ten můj prostý důvod. Já ho měla. A nikdo by mi v tu chvíli nezabránil to udělat. Když už jsem si myslela, že žádný důvod není, stejně přišel. Jeden kluk, kterýho jsem měla fakt ráda se mnou najednou přestal být v kontaktu. Byla jsem z toho fakt špatná. Na mé ruce přibyla další rána. Ale od ostatních se lišila tím, že byla docela hluboká. Zůstala mi po ní docela dobrá jizva. Moje blbost. Pak jsem si s tím člověkem vybojovala rozhovor. Potom jsem se jenom dozvídala věci, jako že má holku a ta si nepřeje, aby mi psal... Nejde o toho kluka. Jde o to, že se stal mým dalším důvodem. důvodem, který být nemusel, kdyby jenom někdo řekl na rovinu, jak se věci mají. Teď už je to jedno. Už to nezměním. Na mé ruce zůstanou, myslím, ještě hodně dlouho, dvě jizvy. Jedna je písmeno a druhá jenom taková čára. Problém je v tom, že bych radši všechno vrátila. Nemusela bych se bývala na to dívat. Nejde o jizvy na kůži, ale na ty všechny vzpomínky, které s sebou nesou. Možná kdyby ty vzpomínky byly hezké, tolik by mě to netrápilo a celé bych to přešla. Je to už jedno. Všechno je minulost. EMO je teď pro mě jenom určitý životní styl, který se stává docela dost komerční. Opravdových EMO je opravdu málo... možná je to dobře, protože patka přes oči, návleky na rukou a pruhy neublíží... ale žiletka ano... nejen na těle... ale i na duši. nechci nikoho odsuzovat. Ale podle mě by všichni měli pamatovat, že jsou i jiné způsoby řešení, než jít a řezat se...!!!"

Ztracená láska...

3. února 2007 v 14:14 | a-soon
"Jednou v zimě mě parta vytáhla na naši oblíbenou chatu. Pokaždé se nás tam sejde tak patnáct, ale dnes tam byl ještě jeden človíček, kterého jsem jetšě nikdy neviděla. Když mi ho kamarád představoval, byla jsem malinko mimo. Byl to ten nejkrásnější kluk, jakého jsem kdy viděla! Byl vysoký, nádherně snědý a byl roztomile miloučký. Měl smaragdově zelené oči, hnědé vlasy a jeho krásnou tvář zdokonaloval úsměv, který mizel jen vyjímečně.
Po společně stráveném týdnu jsme se natolik zblížili, že se z nás stala nerozlučná dvojka a každý nám naši lásku záviděl. Šílelo po něm sice hodně holek, ale on měl mě a já zase jeho.
Pokaždé, když jsme se měli setkat, měl pro mě nějakou drobnost, ať už moje oblíbená lízátka nebo gumové medvídky. Prožili jsme spolu dva roky, které byly nejkrásnější v mém životě. Jezdili jsme se s partou koupat, sjížděli řeky, stanovali jsme, kde se dalo, trávili celé dny povídáním nebo v sedle koní a společně odhalovali kouzla lásky.
Jednoho dne jsem na něj čekala na našem oblíbeném místě. Přijel jako vždy a záhadně se uculoval. Po chvilce přede mě poklekl a vyznal mi lásku: ,,Lásko moje, jsi ta nejúžasnější holka, co znám a to nejlepší, co mě mohlo kdy potkat. Nechci tě nikdy ztratit a chci být už jen navždy s tebou." Pak mi vtisk do ruky malou krabičku, ve které byl překrásný prstýnek. Nezmohla jsem se ani na slovo a v očích se mi třpytily slzy dojetí a nesmírné lásky. Se slovy ,,miluji tě" jsme se rozloučili a on odjel.
Byla jsem moc šťastná, ale ještě ten den mi volala jeho sestra, že moje láska havarovala na motorce. Byl to pro mě šok, protože Péťa nehodu nepřežil! Zhroutila jsem se a špatně se z toho dostávala.
Nakonec jsem se naučila žít i bez něj, ale je to hrozně těžké. Navždy mi ho bude připomínat nádherný prstýnek, který jsem dostala v době naší největší lásky...."

Depka k ničemu...

17. ledna 2007 v 16:14 | freeee
,,Začalo to jednoduše... Láska jako hrom bez jakýkoliv pochybností. Můj kluk často jezdil na dízy.. Mně to bylo jedno... Věřila jsem mu a byla si jistá, že mě nikde nepodvádí... Nic jsem mu nezakazovala... Ať si dělá, co chce...:) ale stejně ve mně zůstával ten pocit - hlavně ať mě nepodvede... Jednou jsem šla ale s kámoškou do baru... Jen tak se nám nechtělo být o víkendu doma, a tak jsme šly... Brala jsem si s sebou mobil, abych svému klukovi zavolala... K mému, nevím jestli neštěstí, mi pak ještě kámoška vzakozovala, že pojede bloučík do Kozárek... Tak nějak jsem to nepovažovala za věc, kterou bych měla řešit... Chtěla jsem mu volat, ale měl vyplýho mobila...tal jsem z trucu šly volat s kámoškou našemu kámíkovi, se kterym si píšem na ajsku...:) Byla hlozná sradna... Bolelo nás bříško z toho, jak jsem se smály... Opravdu vyvedený večer... Pak ale volala kámošce máti, že ma jít domů, protože někam jedou... Nechtělo se mi s klukama zůstavat v baru... Vydala jsem se teda na cestu kdomovu... Nejlepší bylo, že zrovna v polovině naší obci nesvítilo veřejný osvětlení... Nesázela jsem na svoji odvahu a radši volala již už zmiňovanému kámíkovi z ajska... Volala jsem si s ním celou dobu než jsem došla domů... Pokecali jsme a taky docela zasmáli... Doma jsem šla na ajsko a psala jsem si s klukem z jedný skupiny... Byl moc fajn a ukázal mi jejich songy... Jeden byl fakt povedenej...Nedávalo mi ale smysl, proč jsem se na něm stala tak závisla... Poslouchala jsem ho od tý doby dokola... na ajsku jsem skejsla až do rána.....a nevěděla jsem, co mě čeká za den...:(...
Ráno to bylocelkem ok... Všechno probíhalo jako úplně všední neděle... Odpoledne jsem šla na asjko... Muj milášek tam byl a tak nějak sme si povídali a všechno bylo OK... Pak nachvíli šel ven... Když se vrátil, tak mi přijela moje kámoška z města... Chtěla jsem s ní jít ven, takže jsem si spolu zase moc neužili... Venku byla sranda... Akorát byla smůla to, že sme nebyli komplet... Tak snad příště..:) Psala jsem si zase s tamtím klukem... a když kámošce zaveleli radiče, že jedou domů, tak jsem zamířila taky... (Týhle chvíle, že jsem se na ten pc vrátila, jsem pár dní litovala)... Přišla jsem a měla hrozně dobrou náladu... Ještě aby ne, když Vám po dlouhý době zazvoní na dveře Vaše moc dobrá kámoška... Jenže pak to přišlo... Muj kluk mi řekl, že mi potřebuje něco říct... Prý bych se to stejně dřív či později dozvěděla... Popisoval to nejdřív s lehkým humorem, ale potom začal s lítostí... Řekl, že nakonec do Kozárek nejel.. Jel s kámošema někam jinam... pokračoval větou, že tam na tom místě mají drzý holky..., z čehož já udělala další vtipnou aféru..:).... Pak ale na mě vysypal, že se líbal s jednou holkou... Vysmála jsem se mu...!!! Snažil se mi vysvětlit, že za to nemohl a že se od ní odtrh za pomoci použití kousnutí... Smála jsem se... Jo smála, ale jenom na venek... uvnitř jsem nevěděla, co mám dělat...:( ...Poslouchala jsem tu písničku a začala na mě doléhat hrozná depka, který jsem se zbabovala ještě několik dnů... Ztratila jsem k němu důvěru... Nevím, koho to mrzelo víc... Ale najedou jsem si uvědomila, jak paradoxně se chovám... Říkám mu, ať si dělá co chce... ale ve skutečnosti mi vůbec není jedno co kde dělá... Bylo mi fakt down... Skoro to vypadalo, že bude konec... ale naštěstí mi dokázal, že mě má rád a opravdu mi nechtěl ublížit... Radím všem, kterým se něco takového stane... Ujasněte si nejdřív, jestli byste dokázali bez toho člověka být... a potom udělejte, co uznáte za vhodné... V mým případě to byla totiž jenoim depka k ničemu, která mi ubrala část mýho života... Krátkou, to jo...ale depresí je vživotě fakt hodně a potom se to nasčitá....:) I přesto, že jsem si myslela, že už mu nikdy nebudu věřit, věřím mu a možná ještě víc než před tím... On se mi totiž dokázal přiznat, ačkoliv věděl, že se naštvu... Dík!...:-* MT...."

I thought....

6. ledna 2007 v 17:48 | a-soon
,,Nevím asi se to běžně nestává..nebo je to snad úplně normální? je mito tak nějak jedno... Byla jsem taková ta holka, co na lásku moc nevěří... Co už ji (asi) jednou zažila a moc ji nechytla... Hold neměla to štěstí, aby jí vydržela... nebo to prostě nebylo ono? je už teď jedno... Nechtěla jsem se vůbec vázat... prostě jsem to sváděla na to, že mám na to dost času.. Nic mě k tomu netáhlo... Prostě jsem už na lsáku nevěřila a žila jsem z radosti do života... nepotřebovala jsem nikoho k sobě... Nikoho, komu bych se měla zpovídat, kde jsem byla, co jsem tam dělala... Prostě v tý době mi tak bylo hrozně dobře..být volná... Všichni možná někoho měli... ale mně to nepřišlo tak důležitý... Pak jednou jsem začala mít někoho ráda..přes internet... psala jsem mu, že ho miluju...ale potom jsem zo tho stejně jenom vycouvala... potom ale přišel jeden kluk... Měl holku... Psala jsem si s ním... pak se se s vojí holkou rozešel...a mě nebránilo nic k tomu se do něj zamilovat... K mému překvapení mě měl taky rád... Tak sme spolu začali chodit... mno nevím... nejdřív jsem si myslela, že to dlouho nevydrží a moc času jsem tomu nedávala... ale dneska bych už bez něj nemohla být... Moc ho miluju... Jsem ráda, že jsem ho potkala a že ho mám......"

Důvěra

27. prosince 2006 v 13:41 | Dcera
V životě je důvěra to nejcennější ve vztahu, ať už je ten vztah jenom kamarádský, rodinný nebo jakýkoliv... často se stává, že Vaší důvěry někdo zneužije a zraní Vás... nebo se taky stává, že důvěra může všechno změnit..... a o tom je tenhle příběh jedný nešťastný holky.............
*,,...............k čemu jsou prej kamarádi, na špatnou cestu nás jen svádí...................Když chceme zůstat svý, ste na nás naštvaný..............Proč máme dělat všechno stejně jako vy, proč máme zapadnout do stějných kolejích, proč máme svůj vlastní život zahodit, nechceme tak moc jenom podle sebe žít..........."Přesně to si myslí každej mladej člověk...ale každej si to svoje žití představuje jinak...................

,,Začalo to úplně normálně... Byla jsem..nebo snad ještě jsem úspěšná a nezkažená holka, která je nebo byla oblíbená vždycky aspoň u pár jedinců.... Byla jsem úspěšná ve škole, učitelé mě měli ve směs rádi... Občas jsem si prošla slabším obdobím, kdy jsem chtěla se vším seknout...ale nakonec jsem si vždy uvědomila, že vzdát to, není můj styl... Začala jsem potom vždycky znovu žít naplno... a bylo mi jedno, že jsem věděla, že se to znovu může vrátit... Byla jsem plná optimismu a chuti začít znovu... Jenže teď tu je další rána osudu... nevím jestli mám brečet nebo se mám smát... Moje vlastní máma na mě vyrokovala s tím, kdes byla, s kým, což není obvyklé... a není obvyklé ani to, že se mě zeptala jestli beru drogy... Jasná odpověď je, že NE..ale otázkou zůstává to, jestli mi moje máma věří... spíš ne.. vlastně mi bezhlavě zakazuje všechny kamarády, jako kdyby byli ty největší drogoví dýleři... Mno štve mě, že nevim jak jí dokázat, že nefetuju ani nic podobnýho a že mý kamarádi jsou úplně normální.... Nevím, co chce... Když sedím celý den u pc, je to špatně, když jsem celý den venku tak je to taky špatně...sakra co mam asi tak dělat??? Nevím..asi mi nezbyde nic jinýho než doufat, že mi máma bude věřit, že jí říkám pravdu... Důvěra je prostě ten všechen základ....na ní je postavený úplně všechno... Přiznávám, že vím o těch který něco berou, neznám je, ale nikdy mě nenapdlo, že bych byla mezi nima... Nikdy..to mi můj myslící mozek ještě nedovolil a nikdy mi to ani nemusí zakazovat, protože já NIKDY feťačka nebudu..... na to se mám až moc ráda..... Je mi stokrát milejší (i když to tak příjemný není), že si to máma o mě myslí, když to není pravda, než kdyby mě považovala za bezchybnou a já v tý partě feťáků fakt byla... Ne dík... radší budu obviňovaná neprávem, než právem... Snad jednou moji rodiče pochopí, že zas tak špatnou dceru, která je sice chytrá, ale pusu prořízlou má, nemají.... Mám Vás rádá...tak mi už konečně uvěřte, že nejsem taková, jak si myslíte...!!!!!" Vaše milující dcera...
Hodně smutnej příběh... Myslím, že tohle je dost špatný... Moc ti přeju, aby ti tví rodiče uvěřili................a-soon<3

Láska nebo trápení...

25. prosince 2006 v 16:38 | a-soon
Mám tu nový článek.. poslal mi ho jeden kluk... Je vidět, že neštěstí v lásce má většina lidí na světě... :'( .......
Všechno to začalo tím ,že sem se nudil a neměl, co dělat a tak sem se kouknul na chat na profily. Náhodou sem otevřel jeden profil slečny, padla mi hned do oka a trvalo mi tak deset sekund, než jsem se do ní zamiloval. Napsal jsem jí teda vzkaz, jestli by mi nechtěla dát icq číslo. Začal sem si sní psát. Všechno šlo jak na drátku, začal jsem se do ní čím dál tím víc zamilovávat. Nádherně jsme si rozuměli a furt věděli, o čem psát tak jsme jí napsal jestli by se mnou chtěla chodit. Řekla, že jo...Mělo to ale menší háček, mně v té době bylo 13 a jí 15, ale věděla o tom a naštěstí jí to nevadilo .Vypadalo to že se do mně taky hodně zamilovala... Takhle jsme spolu chodili dva měsíce. Úplně mě zbožnovala a pak přišel ten osudový den...Napsal jsem jí, jestli by se se mnou nechtěla setkat... Napsala, že ano. V pátek jsem vstal o dvě hodiny dřív a geloval si vlasy snad půl hodiny, voněl se, zkrátka jako na správný rande jsem si vzal to nejlepší oblečení a šel jsem do školy. Odpoledne hned po škole jsem sednul na autobus a jel do města, kde sme měli spicha. Už tam na mě čekala, byl jsem hrozně nervozní když jsem jí viděl, úplně jsem se rozplýval. Ona byla hrozně nádherná... tak jsme si povídali vypadalo to, že má o mě zájem, ale já byl ještě asi hodně mladej a nezkušenej a nedal sem jí pusu...Asi si to vyložila nějak blbě a potom už to začalo vrzat... Sešli jsme se ještě jednou, ale furt nic byl sme spíš jako kamarádi než kluk a holka, který spolu choděj... a pak začalo kritické období, které trvalo půl roku... Ona se nějak zašprajcla a já se snažil jak nejvíc jsem moh... Ona furt nic.. přitom já jí hrozně miloval a ona mě tak, ale asi jsme to uspěchali na tom icq... Po půl roce už jsem byl úplně vyřízenej, pořád jsme se jenom hádali a nic jinýho nebo byly i dny, kdy jsme si nenapsali ani slovo, což sjem se dycky málem rozbrečel, protože jsem jí fakt hodně miloval... Pak se stala asi ta největší chyba... Jedna moje kámoška, když jsem s ní seděl v parku a vyprávěl jí to, políbila mě a řekla mi, že mě miluje a jestli bych s ní nechtěl chodit... Hodně dlouho jsem o tom uvažoval, ale když sem viděl, že tamta se vůbec o mě nezajímá, řek jsem kámošce, že teda jo... Kámoška byla úžasná, ale já furt miloval tamtu, a tak mě jendou donutila tamtý zavolat a říc jí pravdu o tom, že s ní chodim.. Tamta nevim, co se stalo, ale asi si uvědomila, že mě furt miluje... Začla bojovat a znova si se mnou začla psát a bejt na mně hodná... S tou kámoškou jsem se pak v klidu a pokoji rozešel... Hned druhej den jsem jel plný očekávaní do města, kde na mě měla opět čekat... Tam se mi hned vrhla kolem krku a já věděl, že je to v suchu... Chodili jsem spolu půl roku a ona si pak našla jinýho, ale to už je jinej příběh....
Láska v tomhle případě měla velkou váhu... ale trápení se nikdy nezapře, protože k lásce zkrátka patří............a-soon<3

Kamarád; něco víc...nebo vůbec nic???

22. prosince 2006 v 19:59 | a-soon
K tomuhle článku nedodávám nic.......Je o někom, ale neříkám, že je o mně, ale naopak to nevyvracím.....nechám na vás.............jediný co řeknu - všechno je pravda........:
,,Jeden kluk... byl to můj kamarád... hodně dobrej kamarád... kdykoliv jsem byla venku, byla jsem s ním...(většinou) Byl mezi námi takový vztah ..nevím, jak bych to popsala, prostě měla jsem ho ráda a hrozně jsme si spolu rozuměli... Kdykoliv jsem se smála..on byl u toho... prostě jsem bez něj nedala ani ránu... byli jsem si hodně blízcí... Občas náš vztah byl fakt úplně nejvíc good...občas sme se trochu chytli...ale to dělá každý... Potom přišlo to, na co jsem už dlouho čekala... nebo taky to, co všechno zkazilo úplně..??? mno asi oboje...teda v té době mno... Dal mi najevo, že mě fakt má rád... a v tý době jsme na tom byli fakt dobře...stačilo jenom, abych se vyjádřila já....ale k tomu už nedošlo...na to se už prostě nedostalo... Šla jsem takhle s kámošema... (jinýma) a viděla jsem jednu skoro kámošku, která se kamarádila s holkou, kterou sem moc nemusela...takže jsem kámošům řekla, ať se tam jdou za nima podívat sami... a to asi byla ta největší chyba na světě.....prostě úplně největší blbost...měla jsem totiž jít s nimi... Ta skoro kámoška tam totiž neseděla se svojí kamarádkou..ale s tím mým skoro klukem... držel ji jako svojí holku.... V tý chvíli jsem rezignovala... bylo toho na mě až moc... Byla jsem hrozně zklamaná... Naštvala jsem se na něj a nemluvila s ním... a nakonec jsme byla ta špatná já, protože jsem se s ním prý bezdůvodně přestala bavit... Prý mě mělo uklidnit to, že druhý den řek tý holce, že chce mě... ale to už já měla jasno... Nikdy...už nikdy se nechci takhle spléct... můj ještě ani nesoučasný, tak už minulý kluk potom přilez za tamtou...a nějakou dobu spolu chodili... docela jsem jim to přála... Hlavně...co jsem s tím asi tak měla dělat... Po nějaké době jsme se usmířili... mluvíme spolu...řekneme si ahoj, jak se máš..ale tím to pro nás hasne.... Možná to mělo mít lepší konec...nevím..ale každopádně jsem ráda, že jsem s ním nechodila... protože jako na nejlepšího kámoše se mi na něj bude vzpomínet líp, než na kluka, co mi jednou zlomil srdce.............."
Jestli si přečte tenhle článek ten, o kom to je, nevím jestli to pochopí...
každopádně ten, kdo si vůbec tenhle článek přečte ví, .....že ten kluk byl kamarád i něco víc a nakonec vůbec nic...................a-soon<3

Občas je nutný říct NE!

20. prosince 2006 v 20:24 | xxxxxx
,,Jedna hezká mladá holka si vzala muže, s nímž chodila už od svých patnácti let. Není na tom nic divného..až na to, že její manžel jí pravidleně podváděl... byla tak slepě zamilovaná...nevím..každopádně mu to všechno odpouštěla..a omlouvala ho... Do toho všeho začal její muž pít... Ta mladá beznadějná holka se dozvěděla, že její "bezchybný" manžel žije dvojí život... Jednu rodinu má ve městě, kde pracuje...má tam dokonce i nemanželské dítě...Druhý život žije se svojí manželkou, která kvůli němu neustále jenom brečí... Její syn je ze svého otce absolutně vyděšený a nepřeji si nic jiného, než aby jeho matka svého manžela opustila... Místo toho, aby poslechla svého syna, který má pravdu, považuje jeho prosby za provokaci... Nemůže přece opustit toho, na kom je fixovaná... Svému muži opět všechno odpustila..i to, že má další dítě jinde...úplně všechno... Miluje svého manžela i přesto, že tyranyzuje i její vlastní dítě...Miluje ho přes všechno co jí působí...je tohle láska??!!"
Tohle není láska!!!Ale slepota!!! Tohle je jenom pro silný povahy...to už je moc....

Zrada...

13. prosince 2006 v 16:31 | a-soon
Tenhle příběh se opravdu stal..a stal se člověku, kterýmu bych to přála asi jako jednomu z posledních...:( Opravdu kruťárna......
,,Začalo to všechno tím, že jsem si začala psát s jedním klukem... byla s ním opravdu sranda...V té době jsem chodila s klukem, který ode mně bydlí docela dost daleko, takže že se uvidíme je pravděpodobnost malá, ale já ho mám prostě ráda.... Tamten kluk byl skvělej..byla sem mrtvá smíchy, když sme spolu kecali přes ajsko... Potom se stalo, že můj kluk mi neodepisoval..byla jsem z toho nešťastná a pomalu už jsem myslela na nejhorší (že už mě nehce..)... Tamten kluk mi nejednou začal psát, že mě má moc rád..a že by mi tohle nikdy vživotě neudělal.. v té době se měl údajně rozejít se svojí holkou... Věřila jsem mu každé slovo, které mi řekl..měla jsem ho ráda, ale můj kluk, který mi nepsal, byl stále v mým srdci... Měla jsem ještě malou naději, že mi to nějak vysvětlí, proč se vůbec neozývá... Měla jsem z toho fakt těžkou hlavu... Tamten mi sliboval hory doly..a tenhle mi zase neslíbil nic, ale byl to můj kluk... Potom mě napadlo napsat tomu klukovi z jinýho čísla...a ejhle..to sem neměla dělat, protože jsem se dozvěděla něco, co mě fakt dostalo..a já měla chuť skončit se vším... Zradil mě!!! Napsala jsem mu jako jiná holka a tý všechno vylíčil, že má holku, že jí má fakt rád apod... Mně při tom řikal, že se s ní rozešel... Byla jsem fakt na dně... Pomalu jsem si podřezávala žíly...protože zrada od kámoše a to že mi moje láska nepíše mi přišlo až moc!!!... Kámoška mi řikala, že mi můj kluk určitě napíše, že mi to nějak vysvětlí.. a opravdu..napsal, že má zaracha na všechno..a že mi nemůže napsat...že mě moc miluje..bylo to jako kdyby to do prázdnoty postavili nějakou věc..prostě se mi objevila znovu ta naděje... ale teď sem nevěděla, jestli to má vůbec s mým klukem cenu...když se nevidíme... Napsala jsem mu, jak jsme na tom..a on že sám neví.... Dělí nás od sebe pitomejch 90 kilometrů... Musím na něj zapomenout....ale nejde to..mám ho ráda..a na to, abych na něj tak snadno zapomněla jsem s ním byla až moc dlouho.... Nemůžu se na něj vázat..vím, že to nejde, že to nemá budoucnost... Je to prostě tak a já se s tím musím vyrovnat.... Snad mi čas pomůže všechno spravit....a zapomenout....!!!!"

Milá kamarádko..je mi to moc líto co se ti stalo..ty si to opravdu nazasloužíš....:( MTMR<3....

Příběh jedné holky II

12. prosince 2006 v 16:32
Tak jsem dostala na e-mail výsledek toho příběhu o holce, která nevěděla, jak se má rozhodnout...
,,Řeknu to narovinu...já vlastně věděla, co chci, ale pomyšlení, že se o dozví ten hodnej kluk mě hodně děsilo.... Mno něco jsem udělat musela... Prostě tamtoho miluju... a všechno půjde stranou!!! Ať už se to dozví tamten co jsem ho nechtěla nebo ne.... je mi to upřímně jedno..protože já se svojí lásky jen tak nevzdám.. Možná mi to některý lidi budou mít za zlý... ale já už nedokážu couvnout... Jenom ty, co měli někdy někoho rádi mě pochopí a usoudí, že sem udělala dobře..bylo to na mě.... a já se takhle rozhodla...Vím, že sem někomu ublížila, ale jinak to nešlo...:'( ...........promiň, ****!!!!Seš jenom kámoš a tak to zůstane......"
Podle mě se rozhodla dobře.......Ne nadarmo se říká: Neopouštěj toho, koho miluješ pro toho ,kdo se ti líbí, protože ten kdo se ti líbí, tě opustí pro toho, koho miluje....

kluci jsou občas s***e!!!!

8. prosince 2006 v 19:26
Není to příběh můj, ani někoho, koho neznám,ale mojí kamarádky... Neví, že tenhle článek existuje..určitě by s ním totiž nesouhlasila...promiň, ******, ale tohle je můj názor a já mám právo ho říct.....MTMR!!!

Je to začarovaný kruh...moje jedna z nejlepších kamarádek...je to fajn holka a mam ji moc ráda, ale tohle není důvod proč se mi nelíbí to, co jí jeden dotyčný člověk dělá.... mno podle mě to není ani člověk, když dokáže tohle udělat...!!! Moje kamrádka chodí s jedním ,,hodným" a hezkým klukem... ale jak já říkám: ,,Hezký kluci jsou s***e!!!" Miluju ho tak moc, že by pro něj udělala cokoliv.... Podle mě s ní je jen s lítosti...já jí to přeju, ale vidím taky něco, co ona ne!!! Nejednou se z ničeho nic o hodině rozbrečela a důvod mi byl VŽDYCKY hned jasný..!!! Nejednou jí totiž naspal sms, že je konec... Kámošce v tu chvíli bylo všechno jedno..a začala se moc a moc trápit... Ten ubohej frajírek totiž dycky uvěřil Nějaký pochybný holce, která mu řekla, že ho moje nebohá kámoška podváděla...mno...kdyby jí měl opravdu rád, tak ví, že je do něj tak zblázněná, že na tohle nikdy v životě ani nepomyslela...slovo nevěra zná jenom on...Ona ho vždycky prosí, ať se k ní vrátí a on to tak většinou udělá, ale kdo ví, jestli je to z lítosti nebo z lásky...(z mého pohledu spíš z lítosti....:'(...ale ona je slepá, takže jí to vyvracet nebudu..)
Posledně mi to ale přišlo až moc!!! to se prostě nedělá!!!!!!!!!!!!! tohle fakt neéééé!!! Je to pár dní, co se o5 rozbrečela při hodině....Kámoška mi ukázala, že brečí..a mě byl hned důvod jasný...!!! její úžasnej kluk jí o5 napsal, že je konec! Hned, co si sms přečetla, začala brečet jako želva... začala jsem na něj nadávat....říkala jsem jí, ať si konečně uvědomí, že jí jenom využívá, ale bylo to platně asi jako žíznivému chleba...:( Hned mu psala, co se stalo..a on, že nic..prý jen tak.........mno to bylo jen další kapkou do poháru.... Řekla jsem jí, že ho nesnášim za to, co dělá..ale ona pořád jenom brečela....Z ničeho nic jí potom přišla sms, že jí její milovaný miluje a že si dělal srandu...tak to už bylo na mě moc!!!!! Jsem člověk veselej a směju se ledačemu, ale tohle jako fakt ne!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Tímhle u mě totálně skončil....!!! To se prostě nedělá ani když je někdo ten "nejvtipnější" na světě!!!
,,Milá kamarádko,
jestli se nikdy nezbavíš tá zavislosti na tom tragickym komikovi, věř mi, že špatně skončíš...a to bych moc nerada....mám tě moc ráda a tohle si prostě nezasloužíš!:-* MTMR!!! Přemýšlej o tom......."
Tvá kamarádka a-soon<3

O životě...

2. prosince 2006 v 17:41
Mám tu nový příběh.. Přečtěte si ho a napište mi svůj názor...

,,Jsem někdo, kdo ztratil sám sebe..Nebo se snad ještě nenašel?? Co má jeden den strašnou chuť do života a další den by se utrápila k smrti.. Na venek jsem tvrdá, ale dobře vím, že mám spostu slabin.. Cítím se jako, kdybych sem nepatřila, sem na tenhle hnusnej svět.. chci vykřičet do světa, ža už toho mám dost..toho všeho buzerování, pravidel a podobných věcí!!!! Už to nemůžu poslouchat... nejde to..šílím z toho ustavičnýho předhazování, co smím a co ne!!! Proč jsem se musela narodit, proč?? Mám toho dost!!!!!! Vím, že mě nikdy nikdo nepochopí, ale určitě nejsem sama, kdo si myslí tohle o světě! Podělanym a zkaženym světě....!!!! A láska? to je jenom oblbovák pro lidi, aby si zapomněli včem to tady žijem... jo...prý krásná láska... možná krásná je, ale teprve potom, co najdete sami sebe... jo..jediná výhra v životě neni štěstí, ale to, že najdete sami sebe a ste sami sebou...hodně štěstí v hledání...je to totiž docela záhul....... Pokus se vám to podaří, potom už bude život snažší, ale pozor...náhoda si nevybírá...stejně jako smrt... berou, koho mají po ruce..tak nezapoměňte, že je pořád za vámi a čeká........Nedejte jí šanci uspět!!! a sebevrazi?..jsoou to jenom zbabělý lidi, co říkaj, že už nemůžou dál...a vzdávaj se bez boje...jejich věc..ale k čemu jim to je, že ukončej svůj život, a niž by se pokusili všechno překonat.... jasně..asi maji i jiný důvody..ale pro mě, kdo se zabije, nahrává akorát tak ostatním...každý se musíme poprat se životem a nikdy to není jednoduchý..ale skončit boj je podle mě dost ubohý...!!! Ale sakra proč to vidět tak černě...užvejme si života dokud to jde, ne?!
.......čest všem...." Jeden ztracenej případ
Prosím, zhodnoťte tenhle článek v komentářích..díky moc:)

(Ne) štěstí v lásce...

1. prosince 2006 v 15:19
Přisel mi e-mail a v něm byl tenhle příběh...docela hezkej, ale být v kůži té, co se jí to stalo, nevím, si bych si to nedala....

,,Bylo mi tenkrát deset let, když sem se poprvý líbala s klukem...byla jsem "malá" a nevěděla, co mě čeká...Byl pro mě vším, chodili sme spolu a každému skoro odpřísahli, že se vememe:D ano bylo to opravdu naivní a komický...Hodně často jsme se hádali. Dycky jsme se rozešli, ale dali znovu dohromady.. Začala jsem mít pocit, že když ho namám, chci ho, ale když je můj, je mi volný.. Potom jsme se nadobro rozešli... smířila jsem se s tím, že ho nemám, ale ne s tím, že by ho mohla mít jiná... Nevím jestli to byla pravda, asi jo, jezdil s klukama za "kamarádkama" do města... Povídali si mezi sebou, že má ňákou, nevím jak už se jmenovala, a já se přemáhala jenom proto, abych na sobě nedala znát to, že mi to vadí, že mě to žere...Hrozně jsem žárlila... Moje kamarádka mi řikala, že nejsem jediná holka na světě, ať ho nachám plavat.. Stálo mě to hodně úsilí.. Chudák už ze mě musel být neštastný... Pak mi to nějak v hlavě přecvaklo a mohla jsem říct, že už ho nechci.. Potom sem střídala kluky ze třídy... ale pořád sem už měla jasno koho chci... dalo mi to hodně práce.. Natrápila jsem se kvůli němu strašně moc... brečela jsem, psala mu dopisy, básničky, dokonce se chtěla pomstít..ale neudělala jsem to (radši)... Dokázala jsem ho prostě ze dne na den vymyzat včetně všech vzpomínek a to byla ta nejlepší věc, co jsem kdy mohla udělat...To všechno ale trvalo asi 3 roky... dneska jsme kamarádi a ve třídě si ho už nevšímám... jeho pohled si budu pamatovat navždy, ale bude pro mě jenom odraz vzpomínky v mém srdci...
Tím vším jsem chtěla říct, že nikdy nechtějte po životě všechno, protože se nakonec budete stejně smířit s tím běžným "nic". A když máte někoho rádi a ten dotyčný má někoho jiného, smiřte se s tím, že to tak je a bude a přejte mu to..on by určitě udělal to samý...Láska neznamená být milován, ale milovat...!!!"
Mno poněkud srdceryvný příběh, ale s dobrým koncem... Ono totiž mít všechno není zase taková výhra v životě, když nevíte, co je to mít někoho rád(a)...

Příběh jedné holky...

30. listopadu 2006 v 16:50
Příběh jedné holky...co na mě fakt zapůsobil, napadlo mě, že vám ho sem napíšu...
Ležely jsme u mě doma na posteli a přemýšlely...řekla: ,,proč....?"samozřejmě se to týkalo lásky...
jak jinak že jo...kdo se totiž dneska kvůli něčemu takovýmu netrápí....
Jenže tohle byl hrozně složitý příběh s žádným koncem.... Přiměla jsem jí, aby mi všechno řekla...a tady to máte...je to celý pravda....třeba se v tom najdete..................:

,,Začalo to všechno tím, že jsem se rozhodla jet na tábor..jedno kam, jedno s kým... Byla jsem tam týden a našla si spoustu nových kamarádů... ale i kluka, do kterýho sem se zabouchla... mno, tábor pominul a odjela sem domů...když jsem odcházela od autobusu, mohla jsem se akorát tak podívat jak se víta se svými rodiči...a jela sem pryč...Věděla jsem, že už ho nikdy neuvidím... tak nějak sem se smířila s tím, že to tak je a bude... Mimochodem sem tam měla kámoše, který byl na mě moc hodný a udělal by pro mě cokoliv, ale říct mu, že ho miluju, by byla lež... (tady uplatňuju citát: proč nemůžeme milovat toho, koho bychom měli, ale toho koho nesmíme...)Po nějaké době sem ani neví jak, dostala icq na toho kluka, kterýho jsem chtěla..Psali sme si..jiskřilo to, ale nakonec z toho nic nebylo...Tak nějak jsem si uvědomila, že to mezi náma nemá budoucnost!!! Vymazala jsem ho ze svýho života...a život šel dál.. V té době jsem si už dávno psala s tím hodným klukem, co by pro mě udělal všechno na světě a nedal na mě dospustit...Psala jsem si s ním, byla sním sranda a uměl mě vždy podržet, když mi bylo hrozně.. Pak jsme si dali spicha.. Pokecali a tak nějak celou dobu mi dával na jevo, že o mě fakt stojí a má mě rád... Potom udělal pěknou pitomost... protože mi lhal a to já nesnáším!!!" Ptala jsem se jí, co bylo potom a vůbec udělal... ,,Pozval si na mě inkognito kamaráda, kterej měl vyzvědět, jestli u něj mám šanci nebo co...brala sem to jako zradu.. měl mi to říct rovnou, co má na srdci...Toho kluka jsem prokoukla hned, pač vůbec neumí lhát a tak trochu víc se profláknul....Psala jsem si s ním dál...byla s ním velká sranda..měl holku, takže jsme si jenom psali..a i kdyby ji neměl tak co na tom..je to jenom kámoš...(aspoň celou dobu sem si tohle myslela)...S mým hodným kámošem jsem se usmířila, ale už to nebude nikdy jako dřív....Já si ale pořád nepřestala psát s tamtím dohazovačem...on se rozešel se svojí holkou....Psala jsem si s ním stokrát víc než s tím hodným... Dohazovač byl fajn, optimista a měl smysl pro humor...nj ale potom jsem začali přemýšlet o tom, že už to není jenom kamarádství...sice hezký románek, ale tohle se nesmí dozvědět ten hodný...Nevím jestli to tuší..ale podle mě vůbec..až se to dozví, zklamu ho tak, že už mě nebude chtít nikdy víc vidět!!! Nevím, co mám dělat!!! Oddat se lásce nebo ztratit přítele...??!!!"
Řekla jsem jí na to, že opravdu nevím,co má dělat. Protože jsem optimista, snažila jsem se jí utěšit tím, že se to určitě nějak udělá samo.....
(je to psaný v 1. osobě, protže to píšu tak, jak mi to řekla....abyste si nemysleli ,že jsem to já...:)
Je to pro mě moc silný kafe...proto bych chtěla, abyste mi napsali svůj názor a poradili jí tak, jak sami myslíte nebo jak ste to někdy udělali vy...díky moc...
 
 

Reklama